ČASOKVÍTKY

… Zdeniččiny pohledy

Zážitky a příběhy máme každý různé. Ráda bych se podělila s mým včerejším. Na Zastávce u Brna byl v sobotu super festival s přehlídkou kapel a líbily se mi všechny zajímavé soutěže, které pořadatelé vymyslely. Jednu chvíli jsem byla i naštvaná, že nejsem dítě, protože zvláště jedna pro děti byla inspirativní a zábavná. Přihlásila jsem se do jedné pro dospělé v doměnce,, že neprohraju. Pojídání buřtů. Hlavní výhra byla kytice klobás, v nichž byly také slunečnice, moje oblíbené květiny., visící v trsech párečky a tak. Myslela jsem si, že to bude tak, že sníme každý soutěžící jeden pořádnej buřt na čas a ten kdo to zblajzne první, vyhraje kytku. Ale dostaly jsme talíř s pěti buřty. Přihlásili se 4 muži a já. Bohužel jsem půl hodiny před soutěží měla guláš s rohlíkem, takže jsem nebyla jako zvíře patřičně hladová. Udělalo se mi mdlo z té představy, že teď už není cesty zpět, že všechno můžu, jenom ne to vzdat. Ozval se start a kabelová televize nám mířila na zuby.. rty a hleděla, jak rveme prvního buřta do chřtánu. Jakmile jsem si uvědomila, že vůbec nemám hlad, ale že mi syn, který mě polil stehno Fantou, fandí, tak jsem prvního buřta div nespolkla bez kousání. Za výkřiků Mami jez, máš na to! jsem se zakousla do dalšího buřta, ale už mi bylo zle a stále jsem myslela na to, že to nesmím vzdát, dost se mi z toho třepaly nohy. Kluk vedle mě vyluzoval dýchavičné zvuky a viděla jsem, že má bradu od hořčice, v mezizubní mezeře slupku od buřtu a děs v očích. Atmosféra v tuto chvíli kulminovala a já jsem hýbala i ušima, abych popohnala pusu k buřto-žvýkání.. Lidi skandovali a já jako jediná žena toužící vyhrát kytici, jsem se pustila do třetího buřta. Už na mě šly mrákoty a nešlo mi žvýkat. Plna adrenalinu a buřtů jsem skoro ztratila vědomí, kdy jsem byla už jako sud s pupkem plným buřtů uslyšela větu: Huráááá, máme vítěze!!!. Skvělá moderátorka mě zachránila život ukončením této soutěže, protože toto přejídání bylo ještě silnější než moje touha po výhře a to jsem si řekla před červencem, že se budu stravovat střídměji…a teď toto.. Syn mi stále fandil a řekl dojez to, dojez to, mami, máš na to. Já jsem přemýšlela, zda se s třemi buřty v břiše vůbec zvládnu zvednout a dokymácet se pro vodu, abych tu mastnou krásu zapila a odpotácela se jako pes do křoví jako v „Pejskovi a kočičce“. Ten pes tam tehdy přecpán hekal 14 dní, já jsem věděla, že za chvíli budu tancovat s dcerou a synem na songy zábavových kapel. Pak jsem chvilku přemýšlela, že budu vegetariánkou, možná vegankou.  Závěrem chci napsat, že na Zastávce to bylo super, že vše klaplo, Stíny a ostatní kapely hrály výborně, počasí vyšlo a já jsem dneska měla k snídani salám, k obědu zas guláš a k večeři uzený a nemůžu se dočkat, až Lukáš V. vypíše termín zabijačky v Rosicích….Příběhy máme různé a toto je ten můj…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *