ČASOKVÍTKY

… Zdeniččiny pohledy


Nemusela jsem si hrát na nic z toho, co jsem plánovala uvnitř svého srdce
Nepropadnu se na dno jen proto, že jsem tu včera mohla být a nebyla
Nemusím vůbec nic z toho, co mi řekli, že musím
A mohu vše z toho, co nechci a udělám to, zkusím
Nebudu to obcházet oklikami, ani sahat na nesprávné kliky
Nebudu se procházet v tom, co už nemůžu změnit
Nebudu měnit ještě víc z toho, co jsem už změnila
Zkrátka jsem tam jednou byla, ale co když nebyla
Budu tam pokaždé, pokud si to dovolím
Někdy ale vzhůru jsem, někdy také spím
Nebudu chtít vidět nikdy hromy, blesky
Nechci poznat nudu, taky žádné stesky
Cesta, po které letím, zavede mě domů
Podél čistých blesků, podél hlučných hromů
Nebudu řešit, proč nevidím, když je zatmění měsíce, Měsíc
Nebudu nic vysvětlovat, protože takových chvil je tisíc
Nebudu muset mít pocit, že se nikdy nic nezmění
Nic víc není jasnější než Měsíc, který má jednou v noci svoje Zatmění
Když mají lidé svoje zatmění
Svoje tváře často nemění
Mnoho z nich slzy osuše
Mnohým nevidíme do duše
Když Měsíc měl svoje zatmění
Nikdo to nepoznal
A měsíc si svítí
Svítí dál…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *