NA konci příběhu Zjistíš že to nejsi ty Na začátku toho všeho Ucítíš nemístné drahoty Černobílá žene tě dozadu A vpředu už nikdo není Všichni jsou v barvách zmatení Jen nikdy ne zatemnění Musíme stále pospíchat Abychom drželi lajnu O tom zda zůstat stát či letět Nemáme přitom šajnu Na začátku příběhu potkáš sebe Mladšího, staršího, jsi to ty Na začátku všeho, čemu rozumíš Dere se pravda mezi rty Tento život nejspíš není vílí Všichni jsme tak trošku černobílí …………………………………………………………….. Někdy jdem po proudu časem Víme že tu jsme a já jsem Letíme životem jak tažní ptáci Sháníme volnost svou a taky práci Křivdy se spojují tak jako smetí Ze střechy, z okapu vždy dolů sletí Plujeme životem jak v řece ryby Které se schovaly jako by kdyby Mnoho neladu dostal čas na záda Schovaného u zdi, to je ta paráda Která se zanese pískem a sutí Možná, že dostanem více svých chutí Chutí žít bez jakékoli výtky Chcem volní být jak ty časokvítky Nerozumíme -li svému životu Rozleť se do světa, nestůj jen u plotu Pokud se podíváš na život zblízka Neboj se, nebudeš více si stýskat Po svobodě, letu tažných ptáků Ucítíš vůni všech vlčích máků Popustíš uzdu své fantazie Uvěříš, že v tobě láska žije Uvěříš, že toto může v tvé změti Zamést to tvoje vnitřní smetí Říkam to pořád, že život bez nápadů může se stát světem i bez pádů Někdo se na cestě svojí zarděl Nebyl to nikdo než Padlý Anděl Který to o nás všechno věděl Jenže on nestál, jenže on seděl Uviděl to, co jiní nevidí Zůstal, i když chtěl daleko od lidí Myslím, že jsem ho někdy viděla Znám totiž svého strážného anděla.....
přijala jsem automatické písmo dne 7.10. 2020