ČASOKVÍTKY

… Zdeniččiny pohledy

Odkud pramení pocity vzešlé z nitra
To málo, to moc
Přijde mi jak den a noc
A nevíš nikdy, co bude zítra
Můj rozum se semlel jako kávová zrna
Je jedno zda z Prahy anebo z Brna
Nemůžeš to říct a popsat
Visí to ve vzduchu
Cítím to blízko
A přitom tak daleko
Něco tu je a něco mi uteklo
Nesmím si nechat utéct čas mezi prsty
Nesmím se nechat semlít jako kávová zrna
Musím jen vnímat tu hořkost pražené kávy
Než noc mě chytí, doženou davy
Budu tu navždy pro ty co potřebují zachránit
Naruby celý svět potichu obrátit
Věřím, že dokud tu budou hvězdy svítit
Tak teplo svých srdcí my budeme cítit….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *